Pondělním workshopem v pražském Rudolfinu, který pořádala Česká filharmonie, jsme zakončili sérii exkurzí, které měly jeden společný motiv.

Tím motivem byl Josef Toufar. Kněz, který působil převážně v padesátých letech. Kněz, kterého všichni měli rádi. Kněz, který měl rád legraci a dokázal si ji udělat i sám ze sebe. Přes všechny tyto superlativy mu život (za významné pomoci vládnoucích elit) přichystal nepěkné zakončení. Na Toufarově osudu a životě jsme pozorovali typické prvky totality, debatovali jsme nad tím, co pro nás znamená pravda, v čem vidíme svobodu nebo nesvobodu, ale i nad tím, jak důležité je mít svoji víru a přesvědčení. Věřím, že si každý žák odnesl něco, co ho zaujalo anebo překvapilo.